Obec Pernarec
Pernarec 62, 330 36 Pernarec
PernarecOficiální stránky Obce
Ves ležící 12 km severozápadně od Města Touškov, poprvé připomínaná r. 1219, kdy byla v majetku tepelského kláštera, roku 1788 zde bylo 21 popisných čísel.
Mapa stabilního katastru zaznamenala zástavbu vsi k r. 1839 zhruba z poloviny "spalnou" a se zděnými domy založenými ve štítové orientaci v rámci velkých usedlostí lemujících rozlehlou náves přibližně obdélného tvaru. V centru návsi ležely dva rybníky a na její severozápadní a jihovýchodní straně byl shluk vesměs menších chalupnických usedlostí. Ve 2.polovině 19.století a v prvních desetiletích 20.století byl "spalný" stavební fond zaměněn za zděný a zástavba se rozšířila především severozápadním směrem. Venkovsky vyhlížející obraz návsi částečně narušila skupina bytovek vystavěných v její severní části.
Dominantou obce je kostel sv. Mikuláše (r.č. 1489), uváděný již v r. 1360, vystavěný na východním okraji vsi. Má pětiboce uzavřené presbyterium, k němuž od severu přiléhá sakristie. Ze západního průčelí vyrůstá věž. Jižně pod kostelem leží někdejší fara, k níž přiléhá dnes značně poničený hospodářský dvůr. Budova fary byla v 2.polovině 20.století výrazně přestavěna a její vzhled byl degradován.
Z historického stavebního lidového fondu vynikají především usedlosti č. 17 a dále č. 21 (r.č. 1491), kde stojí hodnotné obytné stavení trojdílné dispozice. Domy usedlostí lemující náves byly vystavěné především ve štítové orientaci.
V blízkosti kostela stojí sloupková boží muka (r.č. 1492) datovaná do r. 1664, s bohatě profilovanou hlavicí a zdobeným soklem. Další obdobná památka z období 18.století stojí při silnici na Čerňovice (r.č. 1494). Dřík ve tvaru toskánského sloupu nese kaplicovitý nástavec. V prostoru návsi při silnici jsou druhotně umístěna gotická boží muka (r.č. 1497) s hraněným dříkem a rozšířeným kaplicovitým nástavcem s nikou. Při cestě do Málkovic stojí další kamenná sloupková boží muka (r.č. 1495) s kanelovaným válcovým dříkem, datovaná zřejmě druhotným vročením do r. 1806.
Ještě v 18.století to byl pouze dvůr se zámkem, dnes je to ves ležící 13,5km severozápadně od Města Touškov. Krukanice jsou poprvé připomínány již v r. 1197, kdy je Hroznata postoupil do užívání tepelskému klášteru. Při tepelském panství byly ještě v r. 1788, kdy je uváděn pouze zámek se dvorem a hospodářským zázemím. V Krukanicích sídlil správce zdejšího panství. V r. 1925 byl zdejší velkostatek rozdělen.
Mapa stabilního katastru zachytila zástavbu Krukanic k r. 1839 složenou ze čtyř stran jako uzavřený vrchnostenský dvůr s budovou zámku. Správní budova stála v severovýchodní části areálu. Uprostřed dvora ležela osmiboká "spalná" budova. Pravděpodobně se jednalo o žentour. Jihovýchodně od zámeckého dvora stála "nespalná" sýpka. Také ostatní objekty v areálu byly zděné. Ve 2.polovině 19.století a v první třetině 20.století se zástavba v okolí dvora rozšířila o větší množství obytných budov včetně domů bytových. Zároveň s tím došlo k plynulému propojení lokality s nedalekým Pernarcem.
Dominantou lokality je barokní budova zámku čp. 1, patrová budova na půdoryse písmene L (r.č. 1499). Pod zámkem se rozkládá rozlehlý hospodářský dvůr zřejmě až pozdně barokního založení, v jehož stavební výbavě byl i pivovar. Při cestě do zámku stojí socha blahoslaveného Hroznaty v podživotní velikosti z r.1801 (r.č. 1499). Z druhé sochy, která představovala sv. Norberta, je dochován pouze sokl. V zahradě před zámkem byl vystavěn nevelký osmiboký altán. U silnice nad zámeckým areálem stojí mezi stromy barokní socha sv. Jana Nepomuckého (r.č. 1501). V polích asi 300m od vsi směrem k Trpístům je situována barokní socha blahoslaveného Hroznaty v nadživotní velikosti (r.č. 3994). Při silnici z obce do Pernarce stojí hodnotná sloupková boží muka z r. 1613 (r.č. 1504) s reliefními motivy Kristova umučení. Na rozcestí silnic Krukanice - Rozněvice stojí další barokní sloupková boží muka s kapličkou a čtyřramenným křížem ve vrcholu (r.č. 1502).
Malá ves ležící ve svažitém terénu 11km severozápadně od Města Touškov, poprvé připomínaná r. 1269. Po polovině 14.století, kdy zde již stál farní kostel, bylo Březí v majetku tepelského kláštera. K r. 1788 zde bylo jen 5 domů, jejichž počet stoupl do 20.let 20.století na 11.
Mapa stabilního katastru zachytila zástavbu vsi k r. 1839 prakticky již dotvořenou. Zhruba necelá desítka selských usedlostí ležela podél přístupové cesty procházející vsí. Domy dvorů, tvořící tuto ves silnicového typu, byly založeny především ve štítové orientaci. Patrně až ve 20.století zástavba vsi známá ze situace známé ze stabilního katastru pokročila dále na sever za cestu na Pernarec.
Dominantou obce je rozměrný barokní kostel Nanebevzetí P. Marie (r.č. 1498) z let 1719-1720, postavený nákladem tepelského kláštera za opata Raimunda Wilferta II. na východní straně vsi poblíž přístupové komunikace, která lokalitu v minulosti v její jižní části obc
házela a stáčela se dále severovýchodním směrem. Barokní stavbě předcházel středověký kostel, opravený ve 2.pol. 17.století, ale již r. 1718 zbořený. Starší zástavba, tvořená vesměs menšími chalupnickými usedlostmi, je soustředěna především v prostoru pod kostelem. Domy jsou přízemní nebo opatřené polopatrem, založené převážně ve štítové orientaci. Lze předpokládat, že pocházejí převážně z 2.pol. 19.století a z období prvních desetiletí 20.století.
U č. 9 stojí pamětní kříž.
Ves ležící cca 4km jihozápadně od Úněšova, poprvé v písemných pramenech uváděná r. 1248. Již tehdy zde zřejmě bylo panské sídlo. K r. 1461 je připomínán Jan z Něšova, který prodal svobodný dvůr v Málkovicích. V minulosti byly Málkovice také součástí bezdružického panství. Předpokládá se, že se ves původně jmenovala Malíkovice.
V současnosti jsou Málkovice malou vsí se stavebním fondem pocházející vesměs z poslední třetiny 19.století a z prvních desetiletí 20.století, s převážně menšími chalupnickými usedlostmi soustředěnými podél komunikace, procházející lokalitou ve směru od Hvožďan na Pernarec. Přízemní, polopatrové i patrové domy v čele usedlostí byly vysázené vesměs ve štítové orientaci.
1,5km východně od obce leží malá osada Ničová.
Ves ležící 10,5 km od Úterý v písemných pramenech poprvé připomínaná k r. 1364, kdy zde byla uváděna tvrz. Majitelé byli vesměs drobní feudálové, např. Jan z Něšova, rytíři ze Šanova, Podmokelští z Prostiboře a Winklerové z Heinfeldu. V r. 1712 se Skupeč stala součástí panství bezdružických Löwensteinů. V 19.století zde byl uváděn poplužní dvůr, škola a synagoga.
Mapa stabilního katastru zachytila zástavbu vsi k r. 1838 soustředěnou podél křižovatky dvou cest ležící v severní části lokality. Jižně od vesnice stál na jejím okraji rozlehlý vrchnostenský dvůr. Domy přibližně čtyř usedlostí a řádka chalup a objektů domkářů situovaných podél křižujících se cest byly vystavěny ve štítové i okapové orientaci.
Zástavba vsi je dodnes soustředěna především podél komunikace, a to v situaci zhruba korespondující s mapou stabilního katastru. V usedlosti č. 12 se dochoval zčásti roubený hospodářský objekt sousedící se zděnou sýpkou. Domy
soustředěné podél procházející komunikace a při cestě na Něšov byly založeny ve štítové i okapové orientaci. Několik z nich si podrželo historií dané architektonické řešení obvodových plášťů, ponejvíce pocházející z období po r. 1900. Na okraji vsi se rozkládá velký hospodářský dvůr s obytným patrovým stavením opatřeným mansardovou střechou. V prostoru před dvorem stojí nevelká hasičská zbrojnice se zvoničkou ve střeše.
Zajímavý je i objekt č. 17, stojící uprostřed vsi, který byl vybudován v okapové orientaci. Na západním okraji obce stojí budova někdejší školy zhruba z období první třetiny 20.století, ve svém kvalitativním architektonickém pojetí velmi podobná škole v nedaleké Číhané. Ve vsi u cesty stojí zdobně řešený kamenný sokl z pamětního kříže.
Ves ležící 3km západně od Úněšova, v písemných pramenech poprvé připomínaná k r. 1379. K r. 1589 byl součástí skupečského statku, na počátku 18.století byl majetkově i správou připojen k Bezdružicím.
Mapa stabilního katastru zachytila zástavbu vsi soustředěnou po obvodu velmi malé, přibližně obdélné návsi, s domy v čele dvorů založenými ve štítové i okapové orientaci. Leželo zde zhruba 6 usedlostí a nepočetná skupina chalup. Celek doplňovaly další 4 dvory situované v jihozápadní části vsi. V převažující míře se jednalo o stavby tzv. "spalné". V průběhu dalších sto let dřevěné objekty zanikly a byly nahrazeny stavbami zděnými. V období 2.poloviny 20.století ve vsi zanikla řada staveb, na jejichž místě vyrostly nové rekreační objekty, případně parcely po nich zůstaly prázdné.
Zaslouženou pozornost poutá především jihovýchodní strana návsi s patrovým obytným stavením dvora čp.1 se zdobně řešenou fasádou, vročenou do r. 1922. V sousedním statku čp. 2 se dochovalo pozoruhodné roubené obytné stavení trojdílné dispozice patrně chlévního typu, s bedněným štítem, v závěru s lomenicí. V horní části návsi proti čp. 1 stojí sokl pamětního kříže s vročením do r. 1876.
..........................................................................................................................................
Literatura:
Irena Bukačová, Karel Foud, Tomáš Karel, Jiří Křemenák "Lidová architektura okres Plzeň-sever" r. 2002
Karel Foud: "Vesnice Plzeňského kraje Plzeň - sever a Plzeň-město" r.2010
Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů.
Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví.
